Po pohodovém odpoledni v Christchurchi jsem napsala článek o tom, proč přehnaná motivace škodí a jak je důležité umět vypnout. A také o tom, že bychom se měli lépe starat o naše vztahy s blízkými a užívat si života offline.
Vždycky jsem se chtěla naučit spoustu věcí a pracovat na sobě. Každé pondělí jsem se motivovala znovu jak se stihnu učit angličtinu, francouzštinu, naučím se dělat webovky, po cestě do práce/školy si budu číst vzdělávací literaturu, po cestě domů odpočinkovou, mít přehled o zprávách ze světa, z finančních trhů, do toho si najít čas na sport, jógu, meditaci, cestování a osobní rozvoj. Neuměla jsem říkat ne, když po mě někdo něco chtěl. Navíc mám ráda posezení s přáteli a společenský život, o který jsem nechtěla přijít. A to teprve když byla party u nás, a já brzy ráno po akci posílala kamarády domů, protože se mi v hlavně honilo hrozně moc věcí, který bych chtěla-měla udělat. To se často nepovedlo, za což jsem teď nejvíc ráda, protože právě vícedenní party byly vždy nejlepší.
Výsledkem bylo, že jsem se neustále trápila tím, že nejedu podle mého plánu, jsem málo produktivní nebo nemakám efektivně, protože nestíhám vše, co jsem si naplánovala. Po dni nicnedělání přišlo spoustu výčitek, naštvanost a frustrace. Psaní nových to-do listů, buzerlístků a motivačních citátů.
První zlom přišel v Kanadě.
Navštívila jsem zajímavou přednášku na téma perfekcionismu, jako stresového faktoru mladé generace. Smyslem bylo ukázat studentům, že osvobozením se od perfekcionismu budou naše životy snadnější a my spokojenější.
Především jsem si ale během pobytu všimla, jak si Kanaďané mnohem více váží volného času a dokáží si ho lépe užít. Tráví víkendy s rodinou, kamarády, hodně v přírodě nebo doma u krbu. Rádi se sdružují v různých spolcích a klubech, pořádají spoustu akcí v rámci komunity. Za ničím se hekticky neženou, jízdní řády nedodržují, na místo v dobré restauraci si rádi vystojí frontu (já bych se automaticky otočila na podpatku).
Novozélanďané jsou v tom ještě mnohem lepší.
Ti se ani v práci nenadřou. Volný čas si umí vychutnat, uvědomují si, že žijeme jen jednou, navzájem si pomáhají. Když kavárna zavírá v 15:30, půl hodiny před zavíračkou už kolem vás krouží se smetákem v ruce, aby vám dali jasně najevo, že máte brzy vypadnout. Před Vánoci nepraskají obchodní centra ve švech (to až na Boxing day), jsou to opravdu svátky klidu, pohody a času s rodinou. Kempingové vybavení je povinnou výbavou každé rodiny, své židličky tahají všude.
Slow traveler.
Celý únor jsme cestovaly na jižním ostrově, neměly jsme to naplánované a rozhodovaly jsme se během cesty, co podnikneme a kam vyrazíme. A bylo to naprosto skvělý. Cvičily jsme jógu, chodily po horách, četly knihy, vychutnávaly si večerní pohodu v kempech, spaly v autě. Nejlepší byly večery na místech, kde nebyl žádný signál, to je hned v kempu veseleji. Mnohokrát jsme si říkaly, jak jsme vděčný za to, že můžeme pracovat a cestovat v tak nádherné zemi plné přátelských lidí. Po půl roce poznávání místní kultury oceňuji, jak tu lidé mají ke všemu pohodový, pozitivní a lidský přístup.
Teď už vím, že je lepší plánovat méně, ovšem reálné cíle. Je větší sranda dát prostor spontánním nápadům a akcím. Taky vím, že odpočinek si zasloužíme, spánek není ztráta času a je normální nebýt produktivní nonstop. Je v pohodě jen si sednout, pozorovat a naslouchat. S výhledem na oceán mi to jde úplně nejlíp. Je v pořádku, když sobotu proválíme v posteli (ne každou!) anebo prosedíme pár hodin v kavárně (klidně každou). Ale především si mnohem více než dříve uvědomuji (nebo je to věkem?;), že nejdůležitější je obklopit se dobrými lidmi, užívat si s nimi volné chvíle a o tyto hezké vztahy se starat. Při očekávání návštěvy nemysleme na to, že musíme pořádně uklidit, ale raději se těšme, až si spolu pokecáme a zasmějeme! V moderní uspěchané době se tyhle chvíle stávají čím dál vzácnějšími. Ale právě tyto okamžiky dělají život krásnějším. A víno taky.
Vzdělávejte se, stanovujte si splnitelné plány a bláznivé výzvy, pracujte na svém lepším já. Ale nezapomínejte na odpočinek, přátele, radost z maličkostí a duševní pohodu. Bez výčitek.
Já sama doufám, že mi novozélandský přístup k životu vydrží, ať už budu žít kdekoliv.
A.
