Plánujete cestu do Číny a jedním z navštívených míst bude Shanghai? Nebo máte, stejně jako my, stop over mezi lety a dostatek času na prohlídku města? Nebo možná váháte, zda Shanghai stojí za to navštívit? Přečtěte si, jak jsme deset hodin ve městě strávily my (já a sestra) a jak se nám tam (ne)líbilo.
Do Šanghaje jsme přiletěly v šest hodin ráno místního času. Velká zavazadla nebylo třeba vyzvedávat a příruční jsme uložily do “Baggage depozit” hned u východu z “arrival” brány na letišti. Ceny se liší podle velikosti zavazadla a počtu potřebných hodin,bohužel nepřijímají platební karty, mějte tedy připravené čínské juany neboli renminbi.
Koupily jsme si za 55CNY jednodenní lístek na metro (lze platit kartou), ve kterém byla zahrnuta i jedna jízda rychlovlakem Maglev.
U stanice jsou vypsány časy, kdy jezdí až 430km/h nebo pouze 300km/h. Rychlo jízdu jsme si šetřily na odpoledne a do centra jsme se dotřepaly metrem, trvalo to více jak hodinu do zastávky People’s Square. Čekala jsem, že metro bude natřískané k prasknutí, ale bylo to v pohodě, dokonce jsme si občas sedly.V metru je naprosté ticho,všichni totiž koukají do svých smartphonů a hrají hry (ok, někteří to používají i k inteligentnějším účelům).
Po probdělé noci v letadle jsme nejprve potřebovaly doplnit dávku kofeinu, zamířily jsme tedy do první kavárny u výstupu z metra. Po velkým americanu s novou energií jsme začaly objevovat “krásy” tohoto velkoměsta. Zrovna ten den bylo šílené dusno 32C a silný smog. People´ Square je velké náměstí v centru města, kolem rozlehlého náměstí můžete vidět různé významné budovy, jako je muzeum, divadlo, sídla vládních institucí a také se projít v přilehlém parku. Dále jsme pokračovaly po jedné z nejznámějších nákupních ulic – Nanjing Road až k nábřeží Bund, což je dlouhá promenáda kolem řeky s výhledem na mrakodrapy na protějším břehu řeky, v čele s tyčící se televizní věží “Oriental Pearl Tower”. Odtud vzniká řada typických fotografií moderní čtvrti Pudong. Ta moje je zamlžená, že:
S blížícím se polednem bylo ještě větší dusno, zrovna se na nás dostavila cestovní únava, a tak jsme ani výhledem nebyly ohromené. Pokračovaly jsme kolem řeky k zahradám Yuyuan Garden, u kterých byl malý, hezký park, dovnitř zahrad jsme nešly (nicméně doporučuji navštívit, fotky vypadají krásně), ale zamířily k blízkému „tržišti“ – moc hezké místo, typické čínské domečky, hezky upravené, různé obchůdky místních i světoznámých značek, čínské pochoutky, dlouhé fronty na jejich oblíbené knedlíky a samozřejmě davy lidí.
Dále jsme chtěly najít stanici metra a přesunout se k slavnému buddhistickému chrámu Jing´an Temple. Cestou jsme se zamotaly a najednou se ocitly v chudé čtvrti staré části města. Úzké uličky, všude plno odpadků, století staříci vysedávající před rozpadajícím se domem, nepříjemný smrad, vůbec se nám tam nelíbilo, ale na druhou stranu jsme byly rády, že jsme tam zabloudily a poznaly i bídnou část města. A přitom takový kousek od obchodních domů a finančního centra. Město plné kontrastů.
Jing´an Temple – čekaly jsme honosný palác zasazený v klidné části uprostřed zahrad. Nicméně palác je ztracený mezi domy moderní výstavby, a jako místo míru a klidu to na mě vůbec nepůsobilo. Zlaté sochy a střecha byly ovšem nádherné. Nenašly jsme ale žádné zahrady v okolí ani nic podobného. Další pokus o návštěvu zajímavé památky dopadl ještě hůře. Longhua Temple vypadá, že každou chvíli spadne, působí to, jakoby se o stavbu nikdo nestaral. Okolí špinavé, podivní lidi kolem, vstup za 100CNY jsme vynechaly.
Na zastávce metra Yaohua Road jsme vystoupily prohlédnout si budovy Shanghai World Epo Exhibition Centra, zajímavá architektura a obrovský areál, který jsme prošly jen z menší části. Další část expo centra se rozkládá blíže stanici metra Huamu Road.
Jako poslední zastávku jsme zvolily park Century, kde jsme si chtěly jen odpočinout na trávě a přečkat poslední hodinku v Shanghai. Vstupné nás odradilo a raději jsme tedy zabrousily do blízké kavárny na kávu a wifi :), stejně začalo hodně pršet, tak to ještě dobře vyšlo.
Zpátky na letiště jsme se svezly rychlo vlakem Maglevem – náš spoj to rozjel jen na 302 km/h. Cesta trvá necelých 10 minut, takže mnohem rychlejší než metro, ale ani si tu jízdu nestihnete užít.
Příběh nakonec
Již před cestou do Šanghaje jsme četly, že v úschovně zavazadel nepřijímají platební karty, proto je třeba mít čínskou měnu. Vyměnily jsme si peníze už v ČR. Když jsme dorazily do úschovny a oznámily, kdy si zavazadla vyzvedneme, pracovník nám sdělil, že teď zaplatíme 20CNY a při vyzvednutí dalších 10. Tak jsme s tím takhle počítaly a zbytek peněz utratily ve městě. Zbývalo nám ještě navíc 13, nenapadlo nás nic lepšího než skočit do foto automatu u stanice metra a za 10 si udělat jednu fun photo, trošku sranda a fajn památka ne? 😊 Ovšem při vyzvedávání zavazadel nám paní sdělila, že budeme doplácet 15CNY. Oooups. V peněžence posledních 13. Tak jsem se divila, protože nám předtím naúčtoval 10. Nic. Snažila jsem se vysvětlit naši situaci, nic nepomohlo. Tak jsem paní nabízela eura i dolary ještě ve vyšší hodnotě, než 2CNY (cca 7Kč btw), ale paní byla neoblomná. Já jsem zase nechtěla připustit to, že bych kvůli tomuto vybírala peníze z bankomatu za šílený poplatky. Jediný, co mě v danou chvíli napadlo – otočila jsem se na pána za mnou ve frontě a poprosila ho o dva juany. Ten mi je beze slov dal, ani ty eura či dolary za to nechtěl. Jojo, dobří lidi existují, je to jen o našem přístupu, jak chceme druhým pomáhat, stačí chtít. První dobrý skutek mohl vzejít už od pracovnice. Nestalo se. Pro nás to mělo happy end až po chvíli nervozity. Navíc mě to opět přimělo neváhat nad konáním dobrých skutků a pomáhat lidem, když Vám to neublíží a ostatním pomůže. Moudro na závěr. 🙂 “Do well by doing good.”
Možná jsme zrovna neměly štěstí na počasí a lidi, nebo to bylo cestovní únavou, ale celkový dojem z města jsem si odvezla negativní. Také mě překvapilo, že neuměli vůbec anglicky, ani v restauracích na letišti. Do Šanghaje se tedy neplánuji brzy znovu vydat, ale když napíšete tipy, jak si to tam více užít, budu ráda 🙂
A.